Přezdívka: Šálená, Dadéla
Číslo dresu: 8
Výška: 178 cm
Post: smečařka, univerzálka
Oblíbené jídlo: Těstoviny s nivou
Oblíbený film: Harry Potter, Scary Movie
Oblíbená hudba: Disturbed, Bruno mars ,Tleskač , Cocotte minute
Životní motto: Pokud se budeš smát tak budeš jako já :-)
Datum narození: 21. 3. 1994
Po dlouhé době obnovujeme rozhovory a jako první po 9 měsících přinášíme rozhovor s Adélou Lučanovou, která skončila v juniorkách a protože v současnosti nemáme soutěž žen, tak prozatím ukončila herní kariéru.
Jaké to pro tebe je, po tak dlouhé době, skončit s hraním? nebude ti to chybět?
Nic příjemného to nebylo, když jsem to zjistila. Je to zvláštní skončit a nemít žádnou soutěž, ale skončilo to v době, kdy budu maturovat, takže to je celkem pro mě i výhodné. Chybět mi to bude a moc. Nejvíc ten pocit, když položím míč na zem.
Kdy jsi s volejbalem začala a jak šel tvůj volejbalový život? Tím myslím, jakými posty jsi prošla a kdo všechno tě trénoval?
S volejbalem jsem začala přibližně asi před 8 lety a donutil mě k tomu bratr, abych se hýbala a nebyla líná. Do dnes jsem mu za to vděčná, i když jsme trpěla do svých 16 let, než jsem se opravdu do volejbalu zažrala a začal mě bavit a také si našla kamarádky. Vždy jsem byla černá myš v koutě. Můj život šel tak, že jsem se čas od času zlepšovala a měla jsem ze sebe dobrý pocit. Nejdéle jsem hrála na bloku a dva roky pred ukončeni mé soutěže jsem byla univerzalka a smečka. Jako můj prvni trener byla paní trenérka Wilferová a druhý a poslední byl Jaroslav Vrbata ml.
Co se Ti líbí na volejbale? Sleduješ v televizi některé zápasy volejbalu?
Co se mi na něm líbí? Asi ten adrenalin a pocit z dobrého výkonu. V televizi moc volejbal nesleduji, když mi o něm někdo řekne nebo na něj náhodou přepnu, tak se divím a zkouknu nějaké tričky. Jinak jsem spíš typ, co ho raději hraje, něž se na něj dívá.
Jaké bylo tvoje číslo dresu a proč?
Už ani nevím co jsem měla za číslo, když jsem začínala, ale co mě trénoval Jára Vrbata, tak jsem měla jedničku, asi proto, že jiné číslo na mě nezbylo. Před 3 roky byla volná osmička a nějak se mi začala líbit a i se mi v ni lépe hrálo. Nejsem ta, co by měla své číslo, nebo šťastné číslo.
Co teď děláš ve volném čase?
Momentálně jsem se připravovala do školy a chodím na procházky se psem, vím ale, že ve svém volném čase budu určitě chodit na tréninky, odreagovat se a zatrénovat si.
Chystáš se po maturitě na nějakou školu?
Nejspíš ano
Myslíš si, že se k volejbalu ještě vrátíš? Ať už závodně, rekreačně, nebo dokonce jako trenérka?
Určitě! Ráda bych se k němu vrátila, nejraději závodně. Doufám, že se toho dočkám a někdy mám i nápady že bych mohla být trenérka. Možná by mě bavilo trénovat, ale to by bylo asi jen chvilkové.
Co považuješ za svůj největší úspěch ve volejbale?
Určitě to, že se ze mě stala opravdu dobrá hračka. To je vtip. Spíš to, že jsem se mohla zúčasnit první ligy a že jsem měla opravdu možnost se zlepšovat.
A poslední otázka. V juniorkách jsi hrála jak účko, tak smeč, co tě bavilo víc?
Účko jsem byla před dvěma roky a ano bavilo mě hrozně moc být hlavní útočnice. Je to výborný pocit, jen jsem dostávala málo nahrávek, za to trojky jsem dostávala, víc než na smeči. Ke konci jsem byla na smeči a utočila jsem víc a byl to taky dobrý pocit. Když to porovnám, tak smeč byla asi zábavnější, mohla jsem i přijímat, což jsem na účku moc nedělávala.
8.9.2013 AD
Nejnovější komentáře