Přezdívka: Smithers
Číslo dresu: 6
Výška: 204 cm
Post: blokař
Oblíbené jídlo: steak s hranolkami
Oblíbený film: Coach Carter
Hudba: od všeho trochu
Datum narození: 29.10.1989
Vítám u rozhovoru Dana Kohlmanna, v poslední době jednoho z nejúspěšnějších odchovanců Severu, dá se to tak říct?
Také zdravím Severáky, jsem rád, že můžu poskytnout rozhovor pro svůj mateřský volejbalový klub.
Jak to s tebou vypadá? Kde momentálně hraješ?
Hraji už třetím rokem v Benátkách nad Jizerou a vzhledem k věku ještě také vypomáhám Nymburku, který funguje jako naše béčko a hrajeme 1. ligu.
Jak vypadala tvoje cesta ze Žatce až do extraligy?
Moje cesta ze Žatce byla tak trochu náhodná. Po roce hraní volejbalu k nám do Žatce přijelo extraligové Ústí na soustředění a dostal jsem šanci s nimi trénovat. Na konci soustředění jsem dostal nabídku přestupu, kývl jsem na ni a už to jelo. Během tří juniorských let v Ústí jsem se dostal poměrně brzy do juniorského nároďáku. Když jsem vyrostl z juniorských let tak se i díky faktu, že jsme se přestěhovali ze Žatce do Benátek a zkušenostem z nároďáku zrodil můj přestup do extraligových Benátek nad Jizerou. Odsud jsem si po roce odskočil do Aera Odolena Vody, ale po jedné sezóně jsem se opět vrátil do Benátek.
Zmínil ses o reprezentaci? Jaká byla tvoje zkušenost s juniorským nároďákem a kam ses všude podíval?
Zkušenost to pro mě byla naprosto výjimečná. Pozvánka přišla zničehonic po první sezoně v Ústí, kdy jsem se ještě rozkoukával v prostředí velkého volejbalu. Ty dva roky, co jsem tam strávil mi daly strašně moc. Navíc jsem měl to štěstí, že zrovna moje kategorie dostala šanci hrát chlapskou extraligu. Tam jsme sice všechno prohráli, ale měli jsme možnost hrát proti české špičce a hráčům „z televize“.
A co se výletů týká, tak jsem se díky nároďáku podíval do Rakouska, Itálie a určitě nejzajímavější byla kvalifikace na mistrovství světa juniorů, která se konala v Moskvě. Díky škole jsem se pak ještě jako reprezentant VŠE dostal také do Srbska na ME univerzit.
V Žatci tě trénoval táta, jaké to bylo?
Pro mě to nebyl žádný problém. Mám tu výhodu, že naše rodina je ryze volejbalová. I to byl vlastně impuls, že jsme s Krpim sehnali partu kluků, abychom mohli oživit chlapecký volejbal v Žatci. V úplných začátcích si nás vzala na starosti máma a naučila nás úplně základy jako bagr, prsty a podání. Pak nás převzal táta a začal s námi dělat víc. Volejbal jsme brali „z rychlíku“, protože nám bylo 15 a chtěli jsme co nejdřív hrát a tady nám právě táta hodně pomohl. Během chvíle se z nás stali „volejbalisti“ a to je velký úspěch na to, že někteří kluci od nás skoro ani nevěděli co to vlastně je volejbal.
Táta mě trénoval, už když jsem se „snažil“ hrát v Žatci fotbal, takže to pro mě nebyla žádná novinka. Jako bonus jsem se s tátou coby trenérem setkal také v loňské sezóně, kdy jsem vypomáhal benáteckému béčku. Naše spolupráce byla většinou bezproblémová. O to více vloni, když už jsem nemusel nahrávat, jako kdysi v Žatci a volejbalově už jsem nebyl ten vyjukanej zobák jako kdysi. :-)
Jaký je hlavní rozdíl mezi špičkou juniorů a extraligou chlapů z pohledu zasvěceného?
Asi jako v každém sportu je ten skok obrovský. Vzhledem k tomu, že volejbal nemá takovou základnu, tak není ani moc hráčů. Např. můj poslední rok v juniorech v Ústí nás bylo dohromady 8. V tomhle počtu je jasné, že tréninky asi nebudou to pravé. Vyhrocených zápasů také nebylo zrovna moc. Já měl výhodu, že jsme s národkem mohli hrát extraligu a tam jsem poznal jak moc velký rozdíl ve hře i v přístupu je. Ten rozdíl se ještě zvětšil po tom, co už jsem začal hrát v Benátkách. Na trénincích je vidět ten obrovský rozdíl v technice, rychlosti a výšce, ve které se hraje a hlavně ve „volejbalovém myšlení“. V tomhle ohledu jsem jako blokař měl obrovské štěstí na mého prvního trenéra v Ústí, blokařskou legendu „Dědka“ Bláhu, od kterého jsem se snažil pochytit co se dalo.
Jak vzpomínáš na Žatec? Nejlepší a nejhorší zážitek?
Na Žatec vzpomínám moc rád a velmi rád se tam vracím. Přeci jenom 17 let je docela dlouhá doba. Bohužel to moc nevychází a dokážu se vracet se tam jen na Nočňák. Nejlepší a nejhorší zážitky jde strašně těžko vybrat. Výborných zážitků je samozřejmě daleko víc než těch špatných, ale nějaký vyloženě ten NEJ si nevybavuji. Mezi nejhorší asi patřilo to, jak strašně na rychlo se udály všechny věci ohledně přestupu do Ústí a následně i stěhování do Benátek. Nechal jsem tam hodně kamarádů jak ve škole, tak na volejbale se kterými nebyl pořádně čas se rozloučit a že nebylo (a není) tolik příležitostí se tam vracet.
Každý rok se vracíš do Žatce na Noční turnaj, co tě sem tak láká? Je to Tomík?
Jak už jsem odpověděl v minulé otázce, tak Nočňák má pro mě obrovský význam, protože to je jediná jistá příležitost, při které se vracím do Žatce. Lákají mě tam především kamarádi a volejbalisti, se kterými si zde můžu zahrát, probrat co je po roce nového a kulturně si užít večer :-) Tomík je určitě taky jedním z lákadel, protože takového kapitána a týmu nikdo na světě nemá!! :)
Co považuješ za svůj největší sportovní úspěch?
Těžko se hodnotí největší sportovní úspěch, když mi je teprve 23. Momentálně beru jako největší sportovní úspěch to, že jsem strávil dva roky v juniorském nároďáku a hlavně, že jsem se dostal do chlapské extraligy. O něčem takovém se mi v těch 15, kdy jsem si myslel, že budu pinkat možná tak kraj ani nesnilo.
Každopádně doufám, že ty pravé úspěchy teprve přijdou.
Volejbal je jeden z mála sportů, kde hrají děvčata s chlapci dohromady. Vím, že hraješ smíšené turnaje, co tě na nich baví a našel sis ve volejbale někdy slečnu?
To je také jeden z důvodů, proč je volejbal nejlepší sport na světě! Kde jinde si můžou chlapi zahrát s ženskými? Je pravda, že mixy hraji poměrně často hlavně v létě, když není soutěž. Je to parádní příležitost jak si zahrát, vyblbnout se a hlavně potkat spoustu známých lidí a pokecat. Navíc to je okořeněné právě přítomností děvčat a to se hned hraje lépe :-) Kladem letních antukových smíšáků je také většinou večerní program, který k letním turnajům neodmyslitelně patří a kde se hodnotí proběhlý turnaj a poskytuje příležitost popovídání se známými i neznámými. Zde se mimo jiné potvrzuje, že volejbalistky jsou nejlepší a nejkrásnější holky vůbec!
A poslední otázka, co bys poradil začínajícím volejbalistům a volejbalistkám?
Poradil bych jim, ať se volejbalu věnují, že to stojí za to! Sice je to občas dřina, ale určitě se to stokrát vrátí, když dají někomu deku nebo pořádně štípnou s balonem o zem. Ten pocit je k nezaplacení.
Volejbal je v Čechách dost rozšířen a tak poskytuje spoustu příležitostí, jak si zahrát a poznat nové lidi. Navíc, pokud má mladý volejbalista talent, tak není dokonce ani tak složité, dostat se na vyšší úroveň do vrcholových týmů. Dalším lákadlem, především pro začínající i už hrající kluky a pány volejbalisty jsou krásné volejbalistky :-))
5.12.2012 AD
Nejnovější komentáře